MTB maraton Bohemie 2005
| [18.07.2005 – Petr Pražák – MTB závody – Přečteno 4699×; Mountainbike.cz] |
MTB maraton Bohemie 2005
| Po minulý týden odjetém a povedeném minimaratonu FoFr Cup pokračoval seriál Peklo Severu pátým závodem v Novém Boru. MTB maratón měřil 55 km s mírným převýšením 800 m. Oproti ročníkům minulým se centrum veškerého dění přesunulo z cyklistického areálu na novoborské náměstí. Inu, když nepřijdou diváci za cyklisty, musí přijít cyklisté za diváky. Jelo se za celkem dusného počasí, ovšem až na pár propagačních kapek žádné osvěžení shůry nepřišlo. Auto jsem takticky zaparkoval hned za karavanem s občerstvením. Po odprezentování jsem zjistil, že mi vedle auta majitel karavanu nainstaloval dieselový generátor, takže při převlékání byl mým plicím dopřán nežádaný zplodinový doping:-). Rozjetí před startem jsem absolvoval do Sloupu a zpět. Pocity před závody mívám dvoje: buď jako že možná jo, a nebo jako že ne. V sobotu jsem cítil, jako že ne. Naštěstí tyto pocity vliv na mé výsledné časy nemají – pořád nic moc. Takže jak jsem viděl průběh závodu: Pořadí na startu je jasné: nejdříve policejní vůz, pak ekipa místního klubu přátel historických kol na svých strojích a v dobových sportovních oblečcích, motorka a pak až bikeři. V jedenáct hodin zazní výstřel z pistole a jede se. Pomalu, ale přece. Rychlost diktují policejní vůz a historická kola. V pelotonu je to kolo na kolo, téměř zázrak, že nikdo nepadá. Za druhým kruháčem historici odbočují a je letmo odstartováno. Neuvěřitelný hukot. Půl kiláku po asfaltu a pak odbočka do terénu. Hned první metry v terénu naznačují, že bahnité úseky nestihly zdaleka vyschnout (pokud vůbec kdy vysychají…). Z počátku se ještě některým kalužím vyhýbám, časem se to však stává zbytečným. Začátek je dost rychlý. Na druhém km potkávám borce v dresu Scania Apache rezignovaně mířícího zpět – přetržený řetěz. |
| Trať novoborského maratónu není nijak moc kopcovitá, ovšem má dost „disharmonických“ úseků. To jsou úseky na kterých mi to prostě vůbec nejede: kořeny, kamení, pole oraná i neoraná… První takový úsek přichází záhy – nedá se předjíždět, takže se loukou táhne dlouhý had. Občas to někdo nevydrží, vybočí do louky, ovšem vzápětí se hned zařazuje zpět. V jednom stoupání před sebou vidím modrý dres UNIQA – je to Pléša, který by měl být na čele závodu a bojovat o stupně vítězů. Krev ani chybějící údy neregistruji, možná píchnul, ovšem jede stejně rychle s naší skupinkou… Prudká doprava a modrý dres UNIQA padá. „To je dnes podruhý“: vykřikuje Pléša. Sjíždíme k příkopu, přes který se kola přenášejí – pracně vyjeté vteřiny se ztrácejí ve vzniknuvší frontě. Hned za příkopem je cca 200m bahnitý úsek, kde se téměř jet nedá, takže běžím resp. bruslím po blátě. Objíždíme vrch Ortel, následuje stoupání, kde čelo skupinky trestuhodně:-) nezachytilo Pléšův nástup a ten nenávratně mizí za obzorem. Další disharmonický úsek je na řadě při stoupání na Záhořín. Zatáčka doleva a klesáme do Svitavy. Borec přede mnou odbočku zaregistroval příliš pozdě a tak vylézá z roští. Sjezd do Svitavy je okořeněný brodem a asistencí krvelačného:-) resp. pádulačného fotografa Bráchy (www.peecee.cz). Následuje hezký rychlý úsek v údolí říčky Svitávky a výjezd na asfalt. Řadím na těžko, zalehávám na řídítka a rozjíždím to, co to dá. Ale co se neděje!? Na naprosto jasném, rovném úseku jezdci přede mnou náhle odbočují doprava. Je to zlomek vteřiny: říkám si, co je to za blbost, trasu přece znám, jedu jí už po třetí. Před startem jsem ještě koukal na vyvěšenou mapu, žádná změna tam nebyla… ovšem překonejte tu moc mas… Záhy nacházím vysvětlení: na stromě visí červenobílé mlíko. Je to divné ale…naštěstí jsme odbočili v momentě, kdy se proti nám vyřítí skupinka zbloudilců v čele s Alešem Skipem Gregorem, který volá: „Tudy nikdo nejel!“ a vrací nás zpět na asfalt. Prostě trasu někdo přeznačil. Tipoval bych to na veselé houbaře. |
| Na rozdíl od několikaminutové ztráty Skipovy skupinky ztrácím pouze několik vteřin, za jízdy strhávám mlíko na houbařské odbočce a házím ho na cestu po směru jízdy. Inu asi by to chtělo pojistit i šipkou na asfaltu (barvu sebou snad houbaři nenosí…) Následné chvíle si užívám: jedu v čele skupinky zbloudilců jiné výkonnostní kategorie, ve společnosti nápisů na komponentech SID, XTR… Po cca dvou kilometrech si říkám: „Nu tedy dobrá, prozatím jste lepší:-) Jeďte!“, a s tepem na maximálce zvolňuji. To už se přede mě prodírá v dresu Kooperativy Jirka Plašil, poslední z elitních jezdců, kterého přes sebe pouštím:-) Na asfaltce mezi poli před Velenicemi se kolem mě přežene pětičlenný vláček, kterého se nějak nemůžu udržet. Napadá mě parafráze slov spolužáka Mirka, který svůj alkoholismus omlouval slovy: „Z teho vlaku už se nedá vyskočit…“ Tak já nyní do „teho“ vlaku zase nemůžu naskočit. Za Velenicemi je klasický tlačící úsek, po kterém následuje opět disharmonická část na kořenech. Vyvádí z tempa a hlavně z míry. Úsek před bufetem v Lasvicích je oproti letům minulým změněný (k lepšímu). Následují úseky v hlubokých hvozdech před Starým Špidlovem okořeněné kluzkým bahnem a přehlubokými kalužemi. Borec přede mnou noří do jedné z nich přední kolo až po náboj:-) To už jsme v místech, která jsou částečně shodná s tratí Českolipského marathonu. Úsek je totálně disharmonický a každoročně mě tady několik lidí zařízne. Nejinak tomu je i letos. |
| Stoupáme do Svojkova a kupodivu ani tady mi to vůbec nejede. Ve Svojkově přichází na řadu stojka, která se tlačí. Osobně se mi více zamlouvala varianta z roku 2003, kdy se celý závěrečný úsek na Slavíček jel po šotolině. To se alespoň dalo jet. Tady tlačí všichni a bohužel stejně rychle. Oproti loňsku je ale přece jen jeden šotolinový úsek přidán. Jdu tedy ze sedla a předjíždím pár lidí (lépe řečeno jednoho:-). Ve sjezdu se mi dostává kus klacku mezi plášť a vidlici a tak zastavuju a vyprošťuju. Další kopeček na rozdíl od několika tlačících vyjíždím a dotahuji se na skupinku přede mnou. Jedeme spolu až do Radvance. Přemýšlím o utrhnutí se a tak podřazuji a ze závětří nastupuji. Ovšem pravá noha vypadává z pedálu a já narážím jistou částí těla na horní rámovou trubku:-). Zkouším to znova a začne mi střílet řetěz… Fuck! Abych vysvětlil to snažení: v jednom z lidí ve skupince tuším Aleše Růžičku závodícího též ve veteránech 1 a tudíž přímého konkurenta v bodovém ohodnocení. Ve Sloupu nás čeká další disharmonický úsek na poli, kde se ke všemu nedá předjíždět (před dvěma lety jsem se tam nechal zavřít a v cíli mi pak jedna pozice resp. bod chyběl a já přišel o umístění v celkovém TOP 10 Pekla Severu:-) Takže jedu špic (nebo jak to silničáři říkají:-) a před vjezdem na pole ještě zrychluji. Taktika je jasná, buď to utrhnu a nebo si díky nemožnosti předjíždění odpočinu, ostatní takticky zablokujíc…. Nevšimnul jsem si, že by za mnou jel nějakej zfetovanej negr s letlampou a přeci za sebou slyším hlášku z Pulp Fiction: „Moje prdel zažívá středověk“:-). Inu závěrečný rozdrncaný úsek po poli je náročný nejen psychicky, ale i fyzicky. |
| Po výjezdu z pole přichází další disharmonie na kořenech. Skupinka se mě drží. Předjíždíme pár bikerů, vjíždíme do cykloareálu: čelo si již v poklidu omývá kola u hasičského auta, ale já zatím mytí odkládám a pokračuji dál. Vymotám se z úzkých uliček a přede mnou je závěrečné stoupání na náměstí. Ideální závěr. Jdu ze sedla a přeženuvši se přes Pavla Čamryho Brabce najíždím k poslední otočce před cílem. Ende. Nakonec nás dojelo ve skupince osm v sekundových rozestupech. Co říci závěrem? Závod byl docela povedený, počasí v pohodě, značení s jedním jediným problémem u přeznačené houbařské odbočky, v cíli volně k dispozici šátečky a loupáky, hasičské auto na mytí kol s několika hadicemi…a na startu cca. 230 bikerů a bikerek. Takže 13. srpna na dalším podniku Pekla Severu: na Pahorkáči v Rumburku. Autor článku: Petr Pražák – Mountainbike.cz Autor fotografií: Brácha – http://www.peecee.cz/, kde je možno fotografie objednat |