[10.05.2005 – Petr Pražák – MTB závody – Přečteno 5105×; Mountainbike.cz]
V časech bezstarostného dětství jsem si na mezipatře Základní školy K. H. Máchy v Doksech nechápavě prohlížel stálou expozici několika skleniček naplněných hlínou. Nápisy pod skleničkami zněly: prsť z Dukly, prsť ze Sokolova, prsť z Buzuluku… Až nyní mi dochází ta potřeba podělit se o hrůzné zážitky z bojišť. A tak do skleničky od přesnídávky seškrabuji z tretry červené bahno a na štítek píšu: „Bahno ze Semil“.
Úvodní závod sedmého ročníku seriálu horských kol HAVEX Krkonošský pohár se uskutečnil tuto neděli právě tam. A jelikož je to do Semil z českolipska blíže než do Plzně či na Helfštýn, bylo o víkendové akci rozhodnuto.
Na místo konání jsme dorazili cca. hodinu před startem, takže jsem si stihnul projet pouze půl trasy. Možná, že mi celotýdenní déšť a ranní výhled z okna na zasněžený ještědský hřbet mohly leccos naznačit. Přesto jsem odmítl nabídku na držáky Kenda o šířce 2,35″. Vzpomněl jsem si na cyklokrosaře jezdící po rozbahněných tratích na uzoučkých galuskách a ponechal na kole své slicky IRC (což bylo, přiznávám, poněkud chybné rozhodnutí).
Těsně před startem začalo opět silně pršet, během závodu se na chvíli objevila i ledová krupice. Startovalo se ve třech vlnách – nejprve 7 eliťáků, pak 27 hobby a nakonec nás 10 veteránů alias Masters. Mé ambice neuvěřitelně vzrostly – kdo by řekl, že ještě před startem budu mít zajištěno místo v první desítce:-).
Na startu jsem zaspal, zmateně hledající tlačítko stopek, do terénu jsem již vjížděl cca. pátý (odpředu i odzadu:-). Pak mi ovšem poprvé spadnul řetěz, takže sny o první medaili se záhy rozplynuly:-). Taková šance se už asi opakovat nebude!
V lese číhající a povzbuzující dcera na mě pokřikovala ať přidám, že jsem skoro poslední. Na diskuzi o tom, že se startovalo ve vlnách a že jsem v první desítce veteránů, ovšem čas nezbyl. Trať byla, až na dva 300m dlouhé asfaltové úseky, kompletně pokrytá bahnem. Bahno bylo v parku, lesích i na loukách. Nejlepší pak v půlce trati, v korytu, kterým se sjíždělo na louku. Trochu to připomínalo sjezd ze Slavíčku na loňském českolipském maratonu – pouze byl více klikatý a bahýnko bylo více do červena.
V prvním kole jsem korýtko sjel (nevěda, co že mě tam čeká), ve druhém jsem to už věděl (předem smířený s pádem), takže jsem šel přes řidítka a zády zlomil mladý stromek (a ztratil tachometr). V posledním kole jsem při vjezdu na louku zahlédl mimo trasu borce a jako bych byl Selig ze stejnojmenného filmu Woodyho Allena, vcítíl jsem se dokonale do jeho pozice – a okamžitě sklouznul z trati také, skončivše v maliní (či ostružiní?). Otočil jsem se, kde že mám kolo – a to kupodivu teprve rotovalo vzduchem…
Trať by musela být za sucha docela rychlá, ale takto to byl pro nás – mě a několik dalších slaběji technicky vybavených jezdců – nerovný souboj z přírodou. Do kopce to prokluzovalo, z kopce pak občas ustřelilo v rozbahněných sjezdech (díky použitým plášťům překvapivě:-) Smyk nesmýkal, šaltr nešaltroval, nášlapy nenašlapávaly… kolo v cíli vážilo asi o pět kilo více. Na klikách a převodnících byla centimetrová vrstva tuhého bahna znemožňující pohyb řetězu.
V posledních dvou kolech jsem do kopce jel stylem: pětkrát šlápnout dopředu, jednou protočit dozadu. I tak se řetěz odmítal pustit převodníku…nějaká slabší povaha by to asi nevydržela a vzala to silou – v cíli pak mezi nalezenými předměty (kromě mého tachometru:-) ležel i jeden přervaný řetěz.
V závěrečném kole se přese mě přehnali i první tři eliťáci (jedoucí jako jediní 5 kol). Vypadalo to, že jim to jede úplně bez problémů – i tam, kde už se dalo pouze tlačit.
Pro úplnost přidávám přibližný popis trati: asfalt rovina, kousek stoupání po dlažbě, stoupání bahno, klesání bahno, stoupání bahno, výběh bahno, louka bahno, výjezd + výběh bahno, louka bahno, asfalt nahoru a dolů, sjezd koryto „superbahno“, sjezd rozbahněná louka, přírodní klopená zatáčka ve sjezdu, krátký výjezd šutry, louka bahno, sjezd bahno, rovina bahno, asfalt rovina.
Se značením trati problémy nebyly (co taky pokazit na 5 km okruhu:-). Jediné co mi vadilo, byla absence hadice na omytí zablácených kol. Přitom kohoutek s vodou k dispozici byl, ovšem ostřikovat kolo z bidonu není nic moc. Někteří tak kola i těla omývali v blízkém potoce (voda měla tak 4 °C).
Ale možná i to patřilo k příjemné masochistické neděli :-)