Co je Tile Hunting?

Jak jednoduše popsat tile hunting, neboli lov dlaždic…? Co třeba: Vizualizovaná kompletace daných mapových oblastí (čtverců) prostřednictvím GPS záznamu aktivního pohybu:-) Pro mě osobně je tilehunting hlavně hra, zábava, způsob, jak si zpestřit dlouhé jízdy na kole, jak se dostat do míst, které bych za normálních tréninkových jízd míjel, pomocník v poznávání nových krajin.

Na tento (hlavně) cyklistický fenomén jsem narazil před pár lety na oblíbeném diskuzním webu bike-forum.cz (s tím fenoménem to je samozřejmě cimrmanovská nadsázka, podle všeho se sběru dlaždic v ČR věnují jednotky cyklistů, nejvíce zejména na Litoměřicku;-) Nechci vypisovat technické záležitosti (celá problematika je srozumitelně vysvětlena na výše uvedeném webu), ale podívat se na tile hunting v subjektivních pohledech a postřezích doplněných bohatou obrazovou dokumentací.

Samotný tile hunting mi připomíná oblíbenou konzolovou hru z mého dětství Amidar (v létě k nám k Máchovu jezeru každoročně přijížděly maringotky, kde mj. byly i tzv. automaty s prehistorickými počítačovými hrami, cca rok 1982). Postavička sbírala korálky po obvodu čtverce, který se posléze obarvil/zkompletoval.

Později jsem měl podobnou ideu coby nějakou aplikaci pro mapy.cz, kde by se takto vybarvovaly a sbíraly bloky po Praze (ale ta zůstala, jako spousta dalších nápadů, nerealizována). A když se objevil Tile hunting, tak vlastně obsáhl mé požadavky na objevovatelsko-sportovně vlastivědný projekt. Stačí zařízení se záznamem GPS, které zároveň umožní navigaci po naplánované trase a můžete vyjet na kole, na lyžích, vyběhnout, obout pohorky nebo třeba sednout do kanoe;-)

 

Trénink, zábava, dobrodružství i soutěž

Obecně se může být na lov dlaždic pohlíženo nejen jako na soutěžní záležitost, kdy je cílem kompletace největšího čtverce, nejrozsáhlejší oblasti či počtu dlaždic, ale také jako na záležitost vlastivědnou, poznávací, kdy objevujete nové a nové lokality, kdy se seznamujete s otčinou, poznáváte historii, architekturu, nová města, zapomenuté vesnice, bloudíte v temných hvozdech, projíždíte hluboké rokle či tajuplná zákoutí.

Zažíváte dobrodružství na silnicích, lesních i polních cestách, na úzkých singltrecích. Zdoláváte skalnaté úseky, boříte se v písku, nadáváte v bahnitých pasážích… Do cesty se vám staví elektrické ohradníky, dřevěné ploty, neprůjezdné cesty s popadanými stromy, vodní toky či oblasti s různými restrikcemi. Zábava, dobrodružství, sportovní výkon. Někomu to může vyznívat poněkud infantilně, ale v kontextu jiných činností si to podle mě nestojí až tak špatně;-)

Koho to baví?

Myslím, že pro tile hunting musí mít člověk předpoklady, musí ho bavit objevování nových cest, projíždění nových oblastí. Nesmí mu vadit zdánlivě nesjízdné úseky, občasně tlačení kola do kopce i z kopce, jízda po rozměklých loukách či rozbahněných cestách. A samozřejmě nesmí chybět ona soutěživost, protože jinak může vše výše uvedené realizovat bez GPS, bez tabulek a bez nějakých dlaždic. 

Ty předpoklady můžu demonstrovat na jednoduchém příkladu, kterým je dojíždění do práce. Kolega jezdil několik let tu samou trasu do práce i z práce, přičemž se mu nabízely desítky variant po silnicích i v terénu. Prostě se potřeboval do práce dopravit co nejrychleji. Když jsem nastoupil do nového zaměstnání k onomu kolegovi, byl jsem z té jízdní variability nadšený. Vytisknul jsem si velkou mapu slepenou z A3 listů a projeté cesty fixou zvýrazňoval – těch kombinací se zdál bezpočet… Nicméně stačilo pár let, abych téměř všechny cesty, stezky či singltreky projel. Ale ta variabilita mě fascinuje – na každé odbočce můžu libovolně zvolit směr a vždy dojedu k jednomu cíli.

Na počátku byla Strava

Do toho přišel velký boom GPS záznamů – ať už v aplikacích mobilních telefonů, nebo v samostatných cyklonavigacích. A tomu všemu začal dominovat jeden web – Strava.com, z kterého se časem stala specifická sociální síť. Přináší spousty zajímavých statistik z GPS dat o projetých jízdách. Přehledné a přesné záznamy fungují nejen jako tréninkové deníky, ale umožňují i další poměřování a soutěžení – rychlost na segmentech (KOM), počty projetí daných úseků (Local Legends).

Soutěží se v celkových najetých kilometrech, v nastoupaných metrech, v nejdelších trasách apod. Statistiky lze sledovat na různých webech sbírající data ze Stravy – Statshunters, Veloviewer, Rideeverytile, Wandrer, Squadrats… Pro mnohé uživatele se z toho vyvinula regulérní závislost, kdy je radost z jízdy upozaděna a dominuje kompetetivnost a komunikace ve virtuálním světě sociálních sítí. Což se mě doufám netýká;-)

 

Ještě se vrátím k těm výše zmíněným předpokladům pro tile hunting. Podél Vltavy vede z Prahy směrem na Klecany frekventovaná asfaltová cyklostezka. Paralelně je pak kolem ní několik cest v terénu, včetně kouzelných singlů, sjezdů i výhledů (viz moje oblíbená trasa 12 vyhlídek). Když si vezmu v této oblasti náhodné segmenty, tak po asfaltovém segmentu Slunce-Saturn projelo 16593 cyklistů (z toho 99 bajkerů z klubu Bike-forum). Z Drahaňského údolí pak vede technický výjezd k vyhlídce a tam je poměr 407 ku 12. Prostě ne každého lákají neprobádané cesty, někdo bere kolo jako dopravní prostředek – nejkratší cestou do práce a zpět, někdo účelově trénuje na stejných trasách, někdo se nechce rozptylovat neprobádanými cestami.

 

Jak začít?

Ale zpět k samotnému tile huntingu. K dlaždicím přijdete buď cíleným sběrem, nebo sběrem mimoběžným. Tím jsou třeba závody v nových lokalitách či dovolená (na jaře pravidelně vyrážím na “cyklosoustředění” do cyklisticky neprobádaných oblastí – v minulosti Šumava, Slavkovský les, Beskydy, Česká Kanada, Krkonoše…). Strategie se odvíjí také od faktu, jestli chcete zvětšovat čtverec, nebo cluster (plochu navazujících sousedních dlaždic).

Když jsem začínal, měl jsem velice slušný základ ze stovek jízd , takže se čtverec zvětšoval lehce (první GPS logy mám z roku 2013, o hodně z nich jsem přišel při přechodu z offline deníků na online aplikace). Prakticky každá jízda přinášela nějakou dlaždici, která pomohla ke zvětšení čtverce.

Prvním oříškem se zdálo být letiště v Ruzyni, ale naštěstí kolem letištního plotu vedou cesty a stezky, takže to klaplo bez problémů. Na západě jsem však záhy narazil na neproniknutelné území, kterým je Lánská obora. Podle údajů na statshunters.com se tam dá dostat (pravděpodobně s loveckým lístkem), ale to je trochu jiný typ lovu (doslova). A propos – můj plán na Lány samozřejmě existuje;-)

Například za rok 2022 mám podle Stravy celkem 326 aktivit včetně běhů, pochodů a jízd z/do práce, přičemž cílených cest za dlaždicemi bylo 35, o průměrné délce jízdy 131 km (tedy včetně závodu Jesenický surovec a devítidenního jarního soustředění na Zlínsku).

Přístup

A jsme u záležitosti, kterou je přístup k tile huntingu. Pokud jsou vaše cyklistické ambice omezené jen na sběr dlaždic, pak můžete lpět na různých ortodoxních pravidlech. Já jsem zpočátku měl mezi aktivitami pouze kolo. Posléze jsem zjistil, že se započítávají i jiné aktivity – třeba běh (loni 580 km), běžky či pěší výlety (většinu z nich jsem nikdy nezaznamenával, takže jsem chůzi začal využívat až loni, např. na hřebenech Krkonoš). A pak mohou nastat situace, že se hranice dlaždice nachází kousek za plotem… Kolo přes plot doopravdy nenosím.

A vyjíždět pokaždé z jednoho bodu? Vzhledem k tomu, že do práce dojíždím na kole, nedávalo by to smysl. A ještě mít před sebou průjezd metropolí? Směrem na jih se rád svezu metrem a vyhnu se přeplněnému centru a smogu. Párkrát jsem pak popojel vlakem a vracel se domů jedním směrem (pozor na směr větru;-) U auta to je nejjednodušší – místo víkendového turistického výletu můžu vyrazit na cyklovýlet. Ale aby mi to dávalo smysl, musím na kole strávit mnohem delší dobu, než samotným dojížděním – tzn. minimálně 120 km (nebo adekvátně 5 hodin v terénu). 

 

Vzpomínám, jak jsem před lety hledal co nejdelší stoupání. Naklikal jsem si trasu, ukázalo mi to 20 km do kopce …v Krušných horách. Byla z toho 7hodinová jízda s úžasnými kopci v oblasti s minimem aut. Opakovaně se pak vracím na Džbánsko či do Českého Středohoří. Když jsem na víkend ve svém rodišti, vyrážím do Lužických hor, na Ještěd, na Kokořínsko. Pěšky, na silničce, na gravelu, na bajku. I díky tile huntingu resp. projetí maxima možných cest si tak můžu naplánovat co nejatraktivnější (nejrychlejší, nejrovinatější, nejkopcovitější apod.) trasu. Většinou jdu jeden víkendový den sám na kolo, druhý den pak na pěší výlet s manželkou.

 

Plánování trasy

Ať už sbíráte dlaždice za účelem největšího čtverce, nebo největší oblasti, vždy se musí trasa naplánovat. Prvotní volbou je výběr kola – pokud máte kolo horské, můžete všude. S gravelem téměř všude, se silničkou pak dle vlastní odvahy.

Cílem plánování většinou je, abyste cestou sebrali co nejvíce dlaždic a ideálně tak, abyste buď systematicky kompletovali, nebo si předpřipravili oblast pro další návštěvy (dnes projedete silniční úseky, příště na bajku “dozobete” terénní pasáže). 

Určitě se dá při plánování přemýšlet i nad dalšími proměnnými. Na bajku třeba jedu raději nahoru po široké cestě s mírným sklonem, abych pak sjížděl prudším “bajkovým” terénem. U silnice to mám podobně – vychutnám si serpentýny směrem nahoru, dolů pak raději rovným prudkým sjezdem. 

Plánovat se dá i podíl cest 1. třídy – těm se z principu snažím vyhnout a zabírají tak minimum z plánované trasy. A když to nejde jinak, tak abych na nich strávil co nejkratší čas – tedy ideálně směrem dolů. Obecně nemám rád roviny, naopak ocením kopcovitou krajinu s minimálním provozem a kvalitním asfaltem.

 

Plánovače

Těch nástrojů existuje hned několik – osobně používám komoot.com, mapy.cz výjimečně pak plánovač na samotné Stravě.

Ideální by pro mě bylo plánování na webu mapy.cz, jelikož přehledně vidíte, jestli se jedná o silnici či terén (satelitní mapa), nehledě na zohlednění aktuálních uzávěrek. Při pochybnostech se pak dá přepnout do modu panorama a na reálných fotografiích vyhodnotit povrch cesty a hned vidíte na čem jste (ovšem za první zatáčkou může být vše jinak – hned několikrát jsem skončil se silničkou na šotolinové cestě). Nově také existuje rozšíření Statshunters do prohlížeče Chrome, kde se po synchronizaci se Strava účtem zobrazují vykreslené dlaždice, takže při plánování hned vidíte, jestli při projetí dlaždici seberete.

Barevná podkreslení fungují i na dalších plánovačích mj. Komoot i Strava – osobně používám rozšíření Squadrats (s přepínacím tlačítkem mezi standardními dlaždicemi a malými squadrathinos). Komoot ale hlavně umožňuje manuální editaci trasy mimo cesty, kdy potřebujete sjet mimo existující silnici či stezku. Jedná se o vypnutí vedení trasy „follow ways“, takže můžete vložit bod i mimo cestu (proniknutí do čtverce, vytvoření zkratky po louce, případně manévr v jednosměrce;-)

Dále si můžete hned na začátku zvolit, jestli pojedete na gravelu, bajku či silničním kole a podle toho vám při plánování nabízí dané varianty cest. Profil na webu s vytvořenými trasami se mi automaticky synchronizuje s Wahoo navigací, tudíž odpadává manuální nahrávání.

Při plánování na webu strava.com, se navíc dá použít mapový podklad mapy.cz (díky rozšíření od Liskina). Tady ale nelze vkládat manuální body mimo existující trasy.

 

Záznam jízdy a živý náhled

Pro některých zařízení od Garminu by měla být k dispozici i aplikace EveryTile umožňující online náhled na trasu i s dlaždicemi, což je praktické zejména v případě, že je na trase objížďka a vy musíte improvizovat a nevíte, kde jsou přesně hranice čtverce.

Pro sběr dlaždic je zrádný i pohyb v hlubokých údolích, či v hustých lesích, kdy příjem GPS signálu může zaznamenanou trasu odchýlit a přestože jste reálně místem projeli, samotný záznam může být o desítku metrů jinde a čtverec vám to nevezme. A naopak, někdy to vezme oblast, kde jste nebyli…

Na stránce statshunters, která všechny možné úlovky a statistiky shromažďuje, se nová nahraná trasa nahraje v jednodušším provedení s rovnými čarami a vy pak musíte pro skutečnou podobu projeté trasy zvolit detailní vykreslení/vyhlazení. Někdy to není třeba, jindy to průjezd uvede na pravou míru.

 

Fotografie z jízd

Nedílnou součástí každé mojí jízdy je fotodokumentace. Není to o žádném fotografickém umění, ale spíše o schopnosti vybrat nějaké signifikantní místo, takové, které vás naláká k tomu, abyste se tam vydali znovu, případně vybídne k cestě i další cyklisty.

Samozřejmě jsou cesty, kde nic moc k focení není – chybí nějaká dominanta, zajímavost, cesta vinoucí se za horizont… Ale zase můžete mít třeba zablácené kolo či čerstvou odřeninu;-) Strava umožňuje vkládání fotek s podporou použití GPS souřadnic, takže vám fotku zobrazí na mapě přímo na konkrétním bodu, kde jste fotku pořídili. Fotografie tak slouží i jako fotokronika z jízd. Při popisu fotek k tomuto článku jsem identifikoval fotky podle exif údajů – datum pořízení fotky jsem přiřadil konkrétní jízdě z Training Logu na Stravě.

Zajímavostí jsou i STRAVA segmenty na projeté trase. Jednoduše zjistíte, jak moc je cesta frekventovaná – leckdy se ukáže, že po daném úseku projela necelá desítka cyklistů (tedy těch, co mají účet na Stravě…) a nejednou jsem narazil na fakt, že se jedná o panenské úseky, kde segmenty nejsou. Případně na zajímavém úseku vytvořím segment a posléze zjistím, že tudy přede mnou nikdo nejel…

 

Jaké kolo zvolit?

O tom, jaký typ kola zvolit jsem už psal výše. Primárně plánuju trasu pro silniční kolo (největší objem), pokud je tam více terénních úseků, tak MTB trasu, do které zahrnu maximum oblastí bez silničních pasáží. V zimě to je gravel, který jinak slouží pro jízdy do práce. Pro kombinovanou jízdu po silnicích, polích či lesních cestách je to ideální nástroj. Do opravdového terénu s prudkými výjezdy a sjezdy to moc není, minimálně kvůli pružení či skladbě převodů. 

Několikrát jsem samozřejmě jel po nezpevněných cestách i na silničce, ale je to spíše o nervy. Někdy je dlaždice kousek od silnice a tak to risknu. Defektů jsem měl sice minimálně, ale i tak se na silničce snažím nezpevněným cestám vyhýbat. Ve Středohoří jsem třeba ve sjezdu přejel nějaké slimáky, a na ten ulpělý sliz se nabalily kamínky, které plášť prořízly… Na Křivoklátsku jsem při krátkém sjezdu mimo silnici nabral klacek a ohnul patku.

 

Vzdálenosti

Je to samozřejmě individuální, ale cílená cesta pro dlaždice u mně na silničním kole má zcela výjimečně pod 100 km (maximem je zatím 333 km na jednu jízdu), na gravelu a MTB to může být i méně (časově to pak vychází stejně). V zimě jsou jízdy za dlaždicemi spíše ojedinělé – kromě teploty a zledovatělého povrchu bývá limitem také tma, takže jezdím hlavně kondiční jízdy v okolí (a nebo nově pro squadrathinos – více níže).

Jelikož nemám moc časových omezení, využívám v sezóně k cyklistice i prodloužené cesty z práce. V létě se dá absolvovat až 130km jízda, nyní už mi však dlaždic v takovém dosahu moc nezbývá… V červnu a červenci se dá vyjet i brzy ráno – vyjedu v pět a na devátou jsem v práci se stovkou. Na silnicích je méně provozu a vyhnu se vedru. A nebo obráceně – vypadnu ve dvě a ještě v devět je světlo… 

 

Počasí a povrch

Jezdit se dá samozřejmě za jakéhokoli počasí, v jakoukoli roční dobu. Někdy pár kapek nevadí, jindy se z jízdy může stát zdroj nekonečné frustrace…  Bahnitá polní cesta, stezka rozježděná od lesní techniky, singletrack rozšlapaný od koňských kopyt, opravovaná silnice s čerstvým posypem kamínků v asfaltové záplatě…

 

V zimě je to většinou mimo silnice, pak jsou limitem prsty u nohou. Zimní tretry jsou samozřejmostí, když je větší mráz pak přijde řada na dvoje ponožky, igelitové pytlíky, případně jednorázové hřejivé polštářky… A také termoláhev a teplý čaj do camelbagu.

 

Jaký čtverec má větší cenu?

Otázka spíše zní, jestli to brát tak vážně. Jestli má větší hodnotu čtverec v Polabí, na Hané, v Krušných horách či Podkrkonoší? Jak brát v potaz jestli máš za barákem vojenský prostor, nebo žiješ v krajině bez omezení pohybu? Když na 100km trase nastoupáš 300, nebo 3000 výškových metrů? Jinak se asi sbírá Polákům a jinak Švýcarům. Pokud ti v cestě stojí jezero – připravíš se o zábavu, nebo sedneš na kanoi či ho přeplaveš? Jezdíš v oblasti prolité asfaltem, nebo musíš pokaždé pečlivě volit druh kola? Naštěstí se jedná jen a jen o zábavu – když to nejde se čtvercem, půjde to určitě s clusterem.

 

Squadrats a Wandrer

Další kapitolou jsou pak squadrats, neboli menší čtverečky vycházející z klasického tile huntingu (1 dlaždice = 64 squadratinhos). Je to příjemné zpestření při zimních aktivitách, kdy nemůžete jezdit delší distance. Po pár jízdách jsem to musel jisté kouzlo přiznat;-) Zjistil jsem, že ačkoli jsem toho prozkoumal dost, lze jít ještě dále, a stále objevovat nové stezky, neznámé singly, zažít vzrušení uprostřed bezdomovecké kolonie, jakoby nedopatřením se dostat do uzavřených areálů…

 

Trochu jinak jde na to web wandrer, který je zaměřený na kompletaci (projetí) všech existujících silnic a cest. Projetím se zaznamenávají různé achievementy a k dispozici je také spousta žebříčků – tuším světadíl, stát, kraj, město, městská část… Jedná se web placený (jeden rok jsem si ze zajímavosti předplatil), což může mnohé zájemce odradit. Některé průjezdy se mi zaznamenávají trochu podivně, což je asi dáno algoritmem, který má v hustějších zástavbách problémy (což může být dáno i GPS záznamem). Tady jsem cíleně nic neprojížděl, předplatné neprodloužím.

 

Co dál?

Není jisté, jestli v životě stihnu vidět všechno, co jsem viděl chtěl;-) Ostatně bylo by smutné, kdyby se život zúžil pouze na sběr zážitků. Momentálně netuším, jaký bude mít sezóna průběh – vzhledem k různým zdravotním komplikacím (hypochondrie je můj další koníček:-) Místo na kole tak třeba budu jen chodit s foťákem a dokumentovat sakrální památky (záložní projekt).

 

 

Z každé aktivity se lehce může stát posedlost. Pro mě je u tile huntingu na prvním místě dobrodružství, poznávání a zábava. A určitě i soutěživost a možná trochu i letitý komplex – vidět víc, než ostatní😉

Petr P.
stig.helmer@centrum.cz