[12.06.2006 – Petr Pražák – MTB závody – Přečteno 5133×; Mountainbike.cz]

Bikeři lačnící po závodění v Jizerských horách, kteří nechtějí čekat na podzimní Nova Author Cup (popř. mají k akci spojené s TV Nova nějaký neracionální negativní postoj:-) si mohli užít Jizerek o tomto víkendu. Další ročník závodu Jizerská padesátka, letos zařazené do seriálu Kolo pro život, se uskutečnil v Bedřichově.

Jizerská 50 má několik specifik: mj. se celý závod odehrává v nadmořské výšce, ve které má většina maratónů horské prémie, takže se bikeři pohybují v řidší atmosféře – z čehož možná plyne i vysoká průměrná rychlost:-) Vítězný Ondřej Lukeš měl průměr bezmála 35 km/h.

Do Bedřichova jsem dorazil raději dříve a zaparkoval přímo u prezentace. Nafasoval jsem papírovou (a tudíž ekologickou a recyklovatelnou) tašku plnou letáků (absence Enervitu coby někdejšího sponzora byla znát), jednou tyčinkou, modrým trikem závodu v unifikovaném designu Kola pro život a hlavně startovním číslem. To mezi závodníky vzbudilo největší rozruch – jak velikostí, tak hmotností. Formát A4 je vskutku neobvyklý – pokud by foukal silnější protivítr, závodník by se nemusel díky velkému aerodynamickému odporu vůbec rozjet:-) Naštěstí se projevila lidová tvořivost a na startu byla k vidění čísla všelijak ostříhaná a odlehčená.

Start ve vlnách

I letos se startovalo ve vlnách po cca 250 bikerech, ovšem zmizely intervaly mezi jednotlivými vlnami, start byl tudíž hromadný pro všechny. Vzhledem k počtu startujících (cca 1.200) jsou však vlny a koridory nezbytností. Trať se oproti loňsku opět trochu změnila a to jak místopisně, tak délkou: z padesátky na šedesátku, stokilometrová varianta byla vypuštěna. Po startu se nad parkovištěm neodbočilo vlevo na Maliník, ale stoupalo se vpravo na Královku. Na start jsem přišel opět později, takže na mě čekalo místo na konci první vlny – což byla docela chyba, protože čelo se hned po startu utrhlo a než jsem se prokličkoval trošku vpřed, bylo už závodní pole dost roztrhané.

Ve stoupání na Královku přišla další chyba, nestihnul jsem docvaknout skupinku přede mnou – přemítal jsem o borcovi jedoucím přede mnou. Jel totiž naprosto unikátním stylem. Ukázkovému šlapání „do čtverce“ ještě pomáhal pohybem trupu a rukou (nicméně 10 km před cílem mě lehce zaříznul). Zatímco jsem tedy byl chvíli duchem mimo, skupinka přede mnou se vzdálila. V následném sjezdu jsem se tedy nemohl schovat v balíku a zbytečně se trápil sám až do sjezdu k Josefodolské nádrži, kde jsem to vzdal a nechal se pozřít skupinkou za mnou.

Tento závod je totiž mimo jiné i o jízdě v balíku resp. balíčku, jelikož na rychlé, otevřené trati s pevným podkladem, se osamoceně jet nedá. Na 10. km ve stoupání, v jednom z mála terénních úseků, jsem před sebou spatřil opálené lýtko Ály Dymlové (kterou jsem naposledy porazil někdy před 3 roky, když ještě nebyla nejlepší:-) K mému překvapení jsem šel před ní a vší silou se dotáhl na skupinku přede mnou a chvíli odpočíval v balíku. Absence panelů v první polovině trati mě potěšila, stejně tak zařazení části stoupání z trati loňské Jizerské stovky.

Tam mi to celkem jelo, takže přes Bílou kuchyni až na Hřebínek jsem skupinku odtáhnul já. Ve skupince nás bylo něco kolem deseti (znal jsem pouze Martina Balatku, jezdícího Peklo Severu), ovšem na špici jsme se točili jen čtyři (což docela vyčerpávalo a nakonec se mi to stalo osudným:-( Hodně toho odtahal mladík z Kooperativy a pak borec ze Spořky (což podle výsledkovky vypadalo na Roberta Novotného?) Celokarbonový Superior na XTR by tomu odpovídal. Jelikož zvažuju nákup nových treter, zjišťoval jsem, jak jsou na tom ostatní ve skupince: jedny Sidi, druhé Sidi, třetí Sidi, čtvrté turistická Shimana (já:-)

Po panelech

Ale to už přišly na řadu první panelové – a tudíž nepříjemné – úseky. Nicméně se jela pořád kudla, odpočinout se dalo jen ve sjezdech. Pobavil mě borec, kterého jsem na špici vůbec nezahlídnul: „Jeďte tam vepředu!“:-). První občerstvení jsem projel bez zastavení – nabízeny byly jen nápoje, banány nikde…a tak jsem se alespoň bavil představou, jak ranař a příslušník TOP CLASS Mirek Macek zastavuje a pije vodu (dle jeho vlastních slov) rozlévanou z karafy:-)

Na druhém občerstvení jsem si za jízdy z nabízené mísy už banán ukořistil. Taktika stanovená předem mi málem vyšla. Povzbuzen výsledkem a hlavně pocitem z Fofr cupu, jsem zvolil stejné (tzn. maximální:-) tempo s tím, že od 45 km to je až do cíle z kopce a tam už tolik sil potřebovat nebudu. A že to vystačí na umístění v první stovce. Bohužel na 44. km, v místě kde se jezdilo v protisměru na cestě rozpůlené špalky, mi zničehonic došlo a ze skupinky jsem elegantně odpadnul.

Téměř poslední stoupání…v následných sjezdech bych se v balíku určitě vzchopil:-) Takto mi zbývalo 500 m po panelech v sólo jízdě a následné dojetí a předjetí dalším balíkem a trápení až do cíle. Přejezd hráze na přehradě jsem doslova přetrpěl. 5km do cíle se zdálo nekonečných. Předjel mě borec na fullu a vidina umístění v první stovce se pomalu rozplynula. V posledním stoupání jsem se ještě vzchopil a odrazil atak dalších dojíždějících borců. Naštěstí cíl byl za humny. Ještě v cílové slavobráně jsem slyšel moderátora, jak ohlásil první stovku v cíli – končím 105….

Masáž na závěr

V cíli bylo docela rušno a to s tratí zápolila ještě tisícovka bikerů. Šel jsem se opláchnout na WC na parkovišti, míjíc ceduli s nápisem „mytí kol“, anžto není co mýt – jelo se v suchu. Už převlečený jsem nafasoval jídlo (těstovinový salát, rčení „hlad je nejlepší kuchař“ někdy neplatí:-) Kolo jsem uložil v hlídací zóně Krimistop a šel zevlovat okolo stánků s cyklozbožím (Scott, Pearl Izumi, Ghost, Cyklo Kerda, Bradský…).

Vyhnul jsem se dlouhé frontě na pivo a skončil u stánků Palestry, kde se masírovalo zdarma. Místo nohou jsem si dal nechat prohníst záda. Příjemné:-) Atmosféra byla pohodová i díky konečně teplému počasí. V zajištění celé akce se odrážela zkušenost pořadatelů. Co se týká závodu – zapadá do seriálu Kola pro Život jak vysokou úrovní zázemí a pořadatelského servisu, tak i tratí. Trend je jasný: nejvíce lidí se postaví na start spíše kratších, technicky nenáročných tratí, dominance pevného povrch je výhodou. Tím neříkám, že se mi závod nelíbil. Naopak. Pokud by startovné bylo poloviční (ve srovnání s podniky mnohem náročnějšími na zajištění celé akce), spokojenost by byla ještě větší:-)

Autor článku: Petr Pražák – Mountainbike.cz