[29.08.2006 – Petr Pražák – MTB závody – Přečteno 3996×; Mountainbike.cz]
Opravdu to není tak, že bych zpozorněl pokaždé, když někde zahlédnu nápis „ZADARMO“ :-) Pokud se však jedná o MTB maraton, je pozornost rozhodně na místě. Nebude to nějaká zrada? Nebude akce v něčem ošizena? Bude to bez občerstvovaček? Celé po silnici? Obstojí závod ve srovnání s maratóny se startovným v „standardní“ cenové relaci?
A právě „Maraton zdarma“ se konal tuto sobotu v Hejnicích u Frýdlantu. Na konání mě upozornila internetová upoutávka, kde byly i odkazy na pořadatele http://www.mtb-tour.pl/ resp. http://www.asaturnov.cz/ (známý to pořadatel akce 24hour-mtb). Již v propozicích však bylo zmíněno, že úplně zadarmo to nebude – platí se 150Kč za zapůjčení čipů. Každopádně i tak to bylo velice lákavé, zvláště když se závod koná prakticky za humny. Řekl jsem si, že závod přinejhorším pojmu jako trénink a nebudu si muset zoufat při případných technických problémech.
Na webu polských spolupořadatelů jsem zjistil, že závod spadá do tamního MTB seriálu a je finančně podpořen z několika fondů (např. Euroregion NISA). Jeden z podniků se koná právě na našem území, což vzhledem k faktu, že Frýdlantský výběžek je ze 3/4 obklopen Polskem, zase tak překvapivé není. Co ovšem překvapilo, to byla drtivá dominance polských bikerů – cca 10:1. Ono se zase není čemu divit – propagace na našem území byla téměř nulová.
Trasy: Jely se dvě, MINI 25km a MEGA 56km, přestože propozice slibovaly jen jednu trasu dlouhou 56km s mírným převýšením 358m. Bohužel na místě u prezentace žádné bližší informace nevisely, o mapě ani nemluvě…
Prezentace: Byla dvojí. Nejprve jsme vystáli jednu frontu, kde jsme odevzdali vyplněné přihlášky, zaplatili 150Kč za čip a nafasovali startovní číslo, nápoj MOIRA isodrink a designově povedené tričko celé MTB-TOUR (což odpovídá závodům se startovným minimálně dvojnásobným). V zápětí jsme se přesunuli do fronty č.2, kde se fasovaly čipy a kde se opětovně zadávaly údaje do PC. To vše v reálném čase, takže převzetí čipu u jednoho bikera trvalo snad minutu – takže jsme z čipového oddělení odešli 20min před startem a to za námi byla fronta asi 30lidí (pár lidí tam postávalo ještě v době startu…).
Čipy: Pro Čechy zhýčkané malými a elegantními čipy od firmy SPORTIS to byl šok. Dostali jsme 25cm dlouhý čip, zbastlený z lišty na kabelové rozvody, který se připevňoval na nohu vidlice (v cíli pak bleskurychle odřezávanou pořadateli – podle bráchy prý jednomu borcovi odřízli i kus laku). Nicméně ihned po dojetí se vaše jméno, pořadí a výsledný čas objevily na elektronické tabuli, což bylo efektní a oceněníhodné (zhruba tak 150 korunami:-)
Průběh závodu: Minutu před jedenáctou jsem se dostavil na start – to měla startovat trasa 56km, úsměvně nazývaná MEGA. Půl hodiny po nás měla startovat MINI, na kterou se přihlásil debutující bratr. Ten nakonec odstartoval společně s námi, jelikož tak učinili i ostatní MINI jezdci (až na pár nešťastníků stále stojících ve frontě na čipy). I proto jsem byl překvapen na cca 3km, kde se trasy dělily a kde pořadatelé (v reflexních vestách s polským nápisem ORGANIZER) bikery rozdělovali podle délky tras.
Vzápětí jsme začali stoupat a to tak, že dost. Myslím, že 90% nastoupaných metrů jsme najeli právě mezi 3 a 6km. Jelo se po úzké asfaltce a během chvíle jsme pod sebou viděli Hejnice a Bílý potok jako na dlani. Poznával jsem trasu z minulého ročníku „dlouhé“ Jizerské padesátky, na které jsme se drželi asi až do 17km. Překvapení přišlo na dvacátém kiláku, kousek za Jindřichovicemi pod Smrkem, když se přede mnou objevila velká skupina jezdců – vlastně celé čelo závodu, které zakufrovalo a tak jsem se nechtěně téměř dotáhl na špičku:-) Následující asfaltový úsek ze Srbské se jel v silném protivětru a tak jsem se zuby nehty držel za jedním nadupancem, který mi usnadňoval jízdu. Po chvíli jsme byli v Horní Řasnici, která ve mně vyvolává pocity tajemna díky historickému románu Václava Kaplického „Železná koruna“.
Zbytek trasy pak byl víceméně po rovině. Na 27km, vprostřed polí, větru vystavená, stála občerstvovačka. Slušně zásobená, nicméně jsme jí nevyužili. To už se vykrystalizovala naše tříčlenná spolupracující skupinka. Spojil jsem se se dvěma polskýma bikerama Andrzejem a Lukaszem, jelikož jinak by to po rovině ani nešlo. Čeština a polština jsou si velice blízké, takže když se mně ptali, jestli pojedeme ve třech, bylo to „Ve třech?“ (naše jazyky spojuje výjimečné Ř:-) Doleva bylo „I levo“. Brácha mi v cíli popisoval příhodu, jak je dojel dost sedřený borec a vysvětloval „šem rozjebausa“. Možná se to píše „sem rozjebal sa“, což se česky řekne prakticky stejně:-)
10km před cílem jsem ze skupinky odpadnul – prasknul mi drát v zadním výpletu (kousek od místa, kde se v bahně uhrabal se svým autem pražský houbař) a tak jsem se na chvilku zdržel zohýbáním volného konce přetrženého drátu. Nakonec jsem kousek před cílem dojel nejen Lukasze a Andrzeje, ale nakonec i Radoslawa, tahouna ze srbského kopce.
Atraktivita: Hejnický areál má na pozadí úchvatné vrcholky Jizerských hor, které však zůstaly jen kulisou – tak vysoko jsme nestoupali. Pár panorámat se vyskytlo i po úvodním výjezdu, dále mi utkvěl v paměti úsek s několika dřevěnými přejezdy říčky před Frýdlantem. Hezký pohled byl na Frýdlantský zámek. Vzpomněl jsem si na Járu Cimrmana a když jsme vzápětí předjeli poslední ženu z krátké trasy, bylo to dokonalé: „Jede paní z Frýdlantu, dýja dýja dá“:-) Jinak se jelo hodně rychle po mírně zvlněných rovinkách a na rozjímání nebyl čas.
Obtížnost: Úplně lehké to nebylo, druhá polovina prakticky po rovině. Ale existují i rychlejší závody.
Počasí: měli jsme štěstí, pršelo všude kolem, jenom ne na trase závodu
Povrch: Cca 70 % vedlo po různě modifikovaných asfaltových cestách, zbytek pak po loukách, šotolině a našlo se i několik proklatě blátivých úseků, včetně jednoho klouzavého sjezdíku.
Zabezpečení: na všech přejezdech silnic byli pořadatelé, někde i s policií, v jediném nebezpečnějším sjezdu na asfaltu s ostrou zatáčkou byla připravená sanitka. Přestože byl úsek označen výstražnými šipkami a přestože nahoře na něj pořadatel upozorňoval (bohužel jen česky:-) jeden biker se dole sbíral z houští – s pomocí záchranáře.
Značení: asi jsem byl jeden z mála, co problémy neměl. Na krátké to prý bylo hrozné – strhané mlíko (houbařská sezóna je v plném proudu), několikrát se zabloudilo a muselo se vracet, do cíle pak bikeři dojížděli ze dvou stran… Bloudění prvních dvaceti na dlouhé jsem už zmínil. Jinak šipek na asfaltu mohlo být více a mohly být větší a čitelnější, více mlíka by též neškodilo. Krom mlíka byly použity i dobře viditelné modré cedulky s bílou šipkou a v případě vjezdu na úsek s automobilovým provozem doplněné o výstražnou cedulku s obrázkem auta.
Propagace: Na české straně byla téměř nulová – rychle odsunuvší se odkaz na Bikebase jsem zmínil a inzerát v MF Dnes dva dny před akcí toho moc neobjasnil. Nebýt Poláků, nevím, jestli by se nás na startu sešlo deset. A přitom se jednalo o termín nekolidující s žádnou akcí v širokém okolí, Liberec za rohem…
Zázemí: stánek s občerstvením byl k dispozici, navíc se dalo ujídat a upíjet ze zásob přivezených z občerstvovačky. Na mytí kol byla k dispozici wapka. Záchody byly pravděpodobně v přilehlých budovách resp. restauraci – nepídil jsem se, močivše v lese. Stánek se svými produkty zde měla boleslavská firma lawi. A z repráků zněli famózní Stereo MC´s.
Závěr: Nikdy si moc nestěžuju, snažím se najít vždy tu lepší stránku. I tady jsem byl celkem spokojený, úměrně mému očekávání. Obavy jsem měl ze zabezpečení a zajištění celého závodu. Tyto obavy se nepotvrdily. Co se týká značení, tak tady rezervy byly. V cíli jsem slyšel i rozhořčený hlas, vykřikující „diskwalifikacija!“. Asi byli myšleni ti, co dojeli do cíle z druhé strany.
Za opravdovou tragédii lze označit neuvěřitelně zdlouhavou dvojí prezentaci. Trošku zvláštní bylo vybírání 150 Kč za čip. Monstrčipy zajišťovala polská strana a přesto se pořadatelům nemohlo platit eury či zlotými a tak zoufalí polští bikeři odjížděli směňovat na benzínku… Dominující asfaltový povrch trati byl mnohými kritizován (já se pro jistotu zeptal motorkářů značících trať a přezul do hladka) – ovšem v tom problém nevidím, prostě tady to je tak, jinde zas onak. Každopádně dát za závod 150 Kč, dostat tričko, isodrink a hlavně se slušně projet – to myslím není málo. Pokud bude nějaké příště a vychytají se letošní mouchy, pak s účastí rozhodně váhat nebudu.
Autor článku: Petr Pražák – Mountainbike.cz