[03.05.2007 – Petr Pražák – MTB závody – Přečteno 2030×; Mountainbike.cz]
Na prvního máje pokračoval seriál Peklo severu horskou časovkou na vrcholek Jedlové, jedné z dominant Lužických hor, nacházející se v nadmořské výšce 774 metrů. Samotná trať časovky měří necelé 3 km a nejrychlejší závodník Jiří Podrazil jí zdolal za famózních 10:53 min.
Mnohými proklínaná trať s několika úseky, které díky sklonu máte problém vyjít, je jednou z mých oblíbených. Kde jinde bych se mohl alespoň trochu prosadit, než v závodě, kde se nemusíte na startu mačkat, kde vás nečekají žádné náročné technické pasáže, kde se nemusíte obávat, že lehnete ve vysoké rychlosti. Žádná přílišná taktika, jenom hrubá síla a watty na kilogram.
Chvíli jsem uvažoval o přestavbě kola na vrchařský speciál „UPHILL ONLY“. Tzn. dát pevnou vidli, nechat jeden převodník, zbavit se brzd, brzdových pák, přesmyku, košíku, popř. sedlovky a sedla …ale nakonec jsem to zavrhl vzhledem k mé nízké technické gramotnosti a taky nevím, jestli bych tak byl opravdu o tři minuty rychlejší:-) Nakonec jsem pouze obul fungl nové vychvalované pláště Kenda Karma (397 g), které byť se vzorkem, jedou opravdu rychle (recenze bude časem následovat). Ještě před startem došlo k neuvěřitelné shodě okolností – při prezentaci jsem zcela náhodou obdržel číslo 50, tzn. zcela stejné jako loni – pozoruhodné:-)
Počasí na Jedlové bylo podobné jako loni – ačkoli svítilo sluníčko, byla neuvěřitelná kosa způsobená hlavně ledovým větrem. Mnoho závodníků tak jelo v dlouhém, jeden nejmenovaný:-) dokonce ve vaťáku. Trať samotná je pak, až na krátký úsek po louce, složená rovnoměrně z šotolinových a asfaltových úseků. Zabloudit se nedá – je to stále nahoru. Po cestě se pohybovalo velké množství turistů, využívajících prvomájového volna k výletu – mnozí z nich dovytvářeli skvělou závodní atmosféru a fandili.
Jedinou taktikou byla z loňska vyzkoušená zdrženlivost v úvodní části – přes louku jet pomaleji, anžto předloni se mi tam hned zakyselily nohy a těžko jsem to pak rozšlapával. Takže na plno se jelo až od asfaltu. To už jsem nekompromisně zařízl jednoho ze závodníků. Někomu by možná vadilo, že jím byl asi desetiletý, statečně bojující kluk, ale koho jiného mám předjíždět:-) Vzápětí zjišťuji, že mám za zády číslo 51 (podle výsledkovky jsem později zjistil, že to byl první junior a třetí celkově Honza Matoušek z M+S Minařík – čas 11:52) – po necelých 300 metrech jsem dojet o 30 sekund! No co, říkám si, zaháknu se a nahoře mu to vrátím – zaháknutí vydrželo 200 metrů, pod Tolštejnem mě lehce urval.
Na rovince pod Tolštejnem jsem minul pokulhávajícího Armiho v civilu, kterého jsem před týdnem na českolipském maratonu přejel. Radil mi ať tam dám velkou – což by vzhledem ke krátkému rovinatému úseku neměl být problém – ovšem přesmykač se asi cítil dotčen mými úvahami o odmontování a tak stávkoval – nahoru to nešlo. Po rovince jsem tedy kmital nožkama na prostřední placku. Závěrečný strmý úsek po asfaltu se jel relativně v pohodě (tzn. nechtělo se mi zvracet jako loni). V zatáčce fandil rodinný support team – musel jsem mamince ukázat, že zvládám závody i bez pádu:-)
Na vrcholku Jedlové je slunečno ale kosa, vracím se tedy do závětří na jižní stranu udělat pár fotek. V nejstrmějším úseku se pohybuje Vojta Marek, vtipně povzbuzující borce šplhající se na vrchol. Hláška „Jeď Henlaine!“ letí k borcovi v dresu pivovaru Konrád :-) Při pohledu do výsledkovky moc radosti nemám … není to přímo stagnace, zlepšení o 10 sekund však není nic… Třináctiminutová hranice musí za rok padnout.
Autor článku: Petr Pražák – Mountainbike.cz