[19.04.2005 – Petr Pražák – MTB závody – Přečteno 8369×; Mountainbike.cz]
„Is it wrong to play a Toi toi song?“ se zpívá v refrénu „Toi toi songu“ pražských South Paw. A právě tento refrén mi zněl v uších na startu 4. ročníku bikemaratonu „Přes dva kopce“, který se jel tuto sobotu v Jedomělicích u Slaného (proč právě Toi toi song? Firma Toi Toi byla jedním z hlavních sponzorů závodu a své produkty – mobilní záchodky – prezentovala i na této akci, více na http://www.kadibudky.cz:-)
Sobotní počasí bylo dokonalé – svítíčko slunilo, teplota optimální a na rozdíl od léta nebyl ve vzduchu téměř žádný létající hmyz. Téměř všichni startující tak jeli „nakrátko“, nahoře i dole (myšleno oblečení:-). Závod jsem bral jako zahřívací podnik sezóny s tím, že když to nepůjde, pojedu rekreačním tempem (což by se vzhledem k výslednému času mohlo zdát, ale bohužel jsem jel na pokraji svých možností:-). Navíc to měly být moje první letošní kilometry v terénu vůbec. Po týdenní pauze způsobené lehkou virózou, potažmo mojí blbostí, jsem původně zvažoval start na krátké 45 km trase, ale netuše, kdy do těchto končin ještě zavítám, zvolil jsem nakonec trasu dlouhou.
V pátek před závodem jsem se snažil dodržet zásadu o „nezasahování do fungujícího kola“ a tak jsem udělal pouze pár kosmetických změn, na které celou dlouhou zimu nebyl čas. Takže jsem přepletl kola do nových nábojů, vyměnil střed, kazetu, dal nové nevyzkoušené sedlo (Fi:zik Dolomiti), obul nové pláště (IRC mythos slick) a ještě v pátek před půlnocí udělal pro jistotu dvě zkušební kolečka okolo náměstí. Vše bylo v pořádku, jen lehké praskání sedajících si drátů v čerstvě vycentrovaných kolech se rozléhalo spícím městem….
Ráno jsem natankoval za „litr“ a vyrazil do Jedomělic. O hodinu a půl později jsem byl na místě. Navigační cedulky mě dovedly na parkoviště umístěné v areálu místního prasečáku. Později jsem zjistil, že všichni ostatní bikeři parkují v blízkosti startu a okolo příjezdové cesty od Prahy. Nu co, alespoň jsem měl celý areál pro sebe. Čuníci se vyhřívali na sluníčku, pásový dopravník lehce vrčel a padající hnůj vytvářel souměrnou pyramidku. Šel jsem se odprezentovat (bez problémů) a vyfasovat startovní číslo se jménem (milé, připadal jsem si důležitě:-) a celkem povedené hnědé triko s logem závodu. Do startu zbývalo ještě trochu času a tak jsem vyměnil gripy na řidítkách a provizorně přidrátoval rezonující a zrezivělý výfuk u mé zánovní Vectry.
Start závodu byl u místní sokolovny, předstartovní atmosféra mi přišla naprosto pohodová a uvolněná, žádný stres. Přesně v deset hodin zazněl startovní výstřel a kola se dala do pohybu. Nejdříve kolečko po vesnici, znovu prostorem startu a pak už do terénu. Ten po celý závod nebyl nikterak těžký, ale pro první podnik sezóny mi přišel ideální. Vzhledem k suchu byly lesní a polní cesty tvrdé a místy docela prašné. Delší asfaltové úseky byly tři a jelo se po nich proklatě rychle, navíc stejně jako velká část trati byly vedeny po rovině. Dva kopce v názvu závodu jsem nějak zvláště nezaregistroval, tedy – nějaká stoupání tam byla, ale že by se jednalo o nějaké výrazné dominanty… ale to mi vůbec nevadilo.
Pořadatelé využili snad každou cestičku v okolí, trať se neustále točila a vracela, závěrečných cca 5 km se jelo po části trasy úvodní. Začátek byl hodně rychlý, žádná velká stoupání, jelo se svižně. Stále jsem přejížděl bikery v klipsnách, s nosiči, s pevnýma vidlema, dokonce jsem na trase viděl ztracený zámek na kolo:-) To bylo trošku demotivující, ale říkal jsem si, že úvodní hodinka je taková rozjezdová:-) Po dvaceti kilometrech jsme zajeli opět do Jedomělic k první občerstvovačce a až pak se profil trati trochu změnil a zvlnil. Přišly na řadu i pár sjezdíků – jeden po asfaltce, kde zrovna trénovali mladí silničáři, kteří byli bikery předjeti (možná to bylo tím, že na rozdíl od nás z kopce nešlapali:-)
Zhruba na třicátém kilometru se před námi objevila nevídaná atrakce: po zprvu standardně strmém stoupání se kopec prudce lomil vzhůru v naprosto nesjízdném úhlu. Z vrcholku kopce byla spuštěna dvě lana, kterých se závodníci přidržovali a s koly na zádech ručkovali vzhůru. Jezdci v mém blízkosti pro toto zpestření neměli pochopení a hlasitě to dávali najevo – ale šplhat museli všichni. V cíli jsem si pak na tento úsek vzpomněl, když jsem zahlédl paralympionika Ježka, který dojel celkově osmý, s minimální ztrátou na vítěze.
Značení trasy bylo skvělé, sice jsem přímo před sebou viděl borce co na poli zapomněl odbočit, ale beru sám sebe za jakýsi etalon – když nevidím značení déle než tři vteřiny, jsem nervózní. Což se mi tady téměř nestalo:-). Šipky na stromech, na asfaltu a všudypřítomné oranžové mlíko. Tedy mlíko…nápis na němž byl „Šunkový salám“. Což nás vegetariány mohlo trochu pobouřit, ale pak jsem zauvažoval, že bylo třeba odcizeno při nějaké sabotérské akci v masokombinátu:-). Příjemné bylo i avizování občerstvovaček: cedule bufet 3 km, bufet 1 km… Bufetů bylo asi šest, tzn. víc než dost. Zastavil jsem až u posledního, výběr byl naprosto dostačující.
Také pořadatelé byli všude, kde být měli. Vůbec celá organizace pro mě byla velkým a příjemným překvapením. Když k tomu připočtu lidové startovné 280 Kč včetně trička…. Osobně bych si raději zajel tři takovéto závody, kde na rozdíl od monstrpodniků nejde o žádné komerční ždímání startujících. Na druhou stranu: když je někdo ochoten těch 550 – 600 Kč za závod dát, proč by pořadatel startovné zlevňoval, že….
Ale abych to celé nějak zakončil. Letošní ročník závodu „Přes dva kopce“ v Jedomělicích byl velice povedený. Náročnost trati odpovídala termínu začátku sezóny, pořadatelské zajištění bylo nadstandardní, počasí ideální, počet startujících na obou trasách asi 300 tzn. akorát. Atmosféra pohodová. Dokonce i na poslední chvíli lehce inovované kolo vydrželo bez jediného problému. Takže za rok určitě zase:-)
Autor článku: Petr Pražák